Obsah Kyselé a zásadité pH Co jsou to kyseliny Názvosloví kyselin Nejdůležitější kyseliny Co jsou to hydroxidy Názvosloví hydroxidů Nejdůležitější zásady Soli

Určování kyselosti a zásaditosti roztoků

K určování kyselosti nebo zásaditosti roztoků se používají tzv. indikátory (česky ukazatele). Indikátory jsou látky, které mají jinou barvu v kyselém prostředí a jinou barvu v zásaditém prostředí. Prostředí, které není ani kyselé ani zásadité se nazývá neutrální.

Do čtyř kádinek s roztoky octa, kyseliny chlorovodíkové, jedlé sody a hydroxidu sodného přidáme roztok lakmusu:

reakce lakmusu s roztoky

Lakmus se v roztocích octa a kyseliny chlorovodíkové zbarvil do červena, v roztocích jedlé sody a hydroxidu sodného do modra.

Lakmus se získává z isladského lišejníku. Má fialovou barvu. V kyselém prostředí zčervená a v zásaditém prostředí zmodrá. Můžeme jej použít jako roztok (přikápneme ho do roztoku) nebo jako lakmusový papírek, který se do roztoku namočí.

K rozlišení kyselého a zásaditého roztoku můžeme použít také jiné indikátory:

indikátorbarva v kyselém prostředíbarva v zásaditém prostředí
lakmusčervenýmodrý
methyloranžčervenáoranžová
fenolftaleinbezbarvýfialkový

Pomocí výše uvedených indikátorů zjistíme, jestli je prostředí kyselé nebo zásadité, ale už ne, jak moc je kyselé nebo zásadité. Některé kyseliny jsou silnější než jiné. Ocet můžeme požít a nic se nám nestane. Zato kdybychom se napili kyseliny chlorovodíkové, následky by mohly být smrtelné. Se zásadami je to obdobné.

Pokračovat